KAŽDÝ DEN NASLOUCHAT POHYBU KONĚ A JÍT S NÍM

S terapeutkou Lucií Mikšíkovou jsme mluvili o její snaze vyřešit své problémy s ježděním a touze se stále zlepšovat. To ji profesně nasměrovalo k výuce vědomého ježdění, správného sedu a rehabilitaci koní.

Lucie, jak dlouho se pohybujete kolem koní?

Já bych řekla, že asi celý život. Jezdím od malička. Jezdili jsme u kamaráda, který měl westernové koně. Dovedl mě k němu můj táta asi v osmi letech. Byl to jeho spolužák a chodili jsme na vyjížďky. Pak mě učili jezdit v kruhovce, ale chodili jsme hlavně ven.

A jak vznikla myšlenka věnovat se koním profesně?

Náhodou. Vždycky jsem hrozně toužila se zlepšovat. V jednu dobu, řekněme 10-12 let zpět, tady bylo relativně málo lidí, kteří by dokázali učit ježdění, řekněme nestandardním způsobem. Já jsem v té době měla obtíže se svým ryzákem a začala jsem se vzdělávat hlavně kvůli němu. Je to český teplokrevník, ale je poměrně složitý na ježdění a pro mě má dost neuseditelné chody. Navíc má problémová záda, takže když byl mladý, tak byl každou chvíli zablokovaný. Já jsem furt někoho volala. Byla jsem z toho hrozně nešťastná a hledala způsoby, jak mu pomoct. V mezičase při čekání, než přijde odborník, jsem hledala, jak s ním zacházet, manipulovat, jak ho jezdit, abych mu nezpůsobovala žádné další potíže, nebo alespoň co nejmíň.

Bezprostředním impulzem byly tedy potíže s vlastním koněm?

Ano. Začala jsem se vzdělávat v terapeutické oblasti. Jezdila po různých kurzech, kde se majitelé koní mohli naučit, jak přesně rozpoznat nějaký problém, jak s ním zacházet a podobně. Postupně se ty kurzy nabalovaly a já jsem zjistila, že mi to docela jde. V té době jsem začala přemýšlet o tom, že budu ošetřovat koně jiných majitelů.

Můžete nám představit fyzioterapeutické oblasti, kterým se věnujete?

Nejsem veterinář ani veterinární fyzioterapeut, ale od roku 2022 lze absolvovat zkoušku v národním systému kvalifikací, kterou jsem si hned téhož roku také udělala – oficiální název je Pracovník/pracovnice pro rekondici a regeneraci velkých zvířat. Zkoušku si může udělat každý, nezáleží na metodách, které používá, ale zda rozumí problematice – ať už teoreticky, nebo především prakticky.

Jaké tedy konkrétní metody k ošetření používáte?

Používám hodně známou a rozšířenou Dornovu metodu, kranio, měkkotkáňové techniky, práce s fasciemi, práce se svaly. A každá ta technika samozřejmě ošetřuje něco trošičku jiného, každá se zaměřuje na pohybový aparát jiným způsobem. Když přijdu ke koni, tak se snažím najít vždycky to, co by pro konkrétního koně bylo nejvhodnější. Takže každá ta metoda, každá ta metodika má svoje plusy, svoje mínusy, svoje zaměření. Nechci říct, že jedna je lepší než jiná, protože si myslím, že každá má svoje místo. Navíc, za mě je ideální kombinovat různé techniky a klidně i terapeuty, kteří pracují každý jiným způsobem – tím vidíme potíže koně z více úhlů, můžeme spolupracovat a je to největším benefitem pro koně.

Takže jednotlivé techniky i kombinujete?

Ano, tam, kde to jde, jednotlivé techniky kombinuji. Ale třeba Dornova metoda je specifická – metodika jasně udává sled hmatů, takže by se nemělo nic vynechat, mělo by se postupovat vždycky stejným způsobem a měla by být vždycky provedená stejně.

Dívám se na koně komplexně. Když vidím, že kůň má třeba větší problém ve fasciích, tak ho ošetřím fasciálně. Prvně si uvolním měkké tkáně a potom třeba až při dalších následujících ošetřeních použiji Dornovu metodu.

Ale vy se věnujete kromě fyzia ještě jedné oblasti. Které?

Věnuji se výuce správného sedu. I k tomu mě dovedl můj kůň Comet. Protože byl dost složitý na ježdění, na usezení, hledala jsem někoho, kdo mi pomůže najít způsob, jak ho jezdit a jak na něm vlastně zůstat dobře sedět. Přes kamarádky jsem našla první instruktorku Centered Riding, Martinu Krpálkovou-Wützel, která je Češka žijící v Rakousku, a dala jsem si s ní první lekci. No a ona za tuhle úplně první lekci překopala celý můj svět a strašně mi pomohla.

Můžete být konkrétnější?

Naprosto mě to nadchlo. Upravila mi délku třmenů, pozici třmene na noze, pozici pánve, donutila mě pustit takové ty zažrané poučky jako držení se kolenem, vysvětlila mi pohyb koně atd. Absolvovala jsem pak první kurz Centered Riding v Čechách, Open Clinic – to jsou otevřené kliniky pro všechny jezdce, a nakonec instruktorský kurz Centered Riding. Od té doby se tomu věnuji jako instruktor Centered Riding Level I.

Pořádáte kurzy zaměřené na zlepšení sedu. Chcete si tím ulehčit práci coby terapeutka? Když nebudou jezdci špatně sedět, ubude „bolavých“ koní.

Ano, v podstatě to tak je. Ale myslím si, že hodně problémů vzniká nejenom z toho, že jsou jezdci křiví! Všichni jsme křiví od přírody, jak koně, tak jezdci. Křivost vzniká i z nevhodného způsobu práce koně a nevhodného pohybu jezdce v tom sedle. Věřím, že vyrovnaný, uvolněný a vědomý jezdec dokáže koni velmi pomoci a zabránit mnoha zdravotním problémům. Má práce se sedem klade důraz na rovnováhu, koordinaci a vědomí pohybu.

Jak to tedy s tím sedem je?

Za nás se učil klasický sed: pořádně si sedni, prošlápnutá pata, špička ke koni, klidné ruce někde odložené na kohoutku. Byla to taková snaha udržet toho jezdce hodně statického, aby tomu koni nehopsal po zádech a byl v klidu. Jenomže problém je v tom, že ten kůň není statický. Naopak, je hodně dynamický! Sed, respektive celé jezdcovo tělo, se mu potřebuje hodně přizpůsobit.

Když jsme na koni jenom jako závaží, které se drží na místě silou, nejdeme s pohybem koně. To je to, co těm koním strašně často dělá problémy se zády, pohybem, s jezditelností, uvolněním.

Co ještě, kromě ztuhlosti, ovlivňuje koně?

Koně jsou dost citlivá zvířata: kromě ztuhlosti reagují i na to, že třeba špatně dýcháme, na to, že vůbec necítíme, jestli sedíme vlevo, vpravo, nejdeme s pohybem, tlačíme něco někam na sílu. Většina jezdců vlastně koním strašně překáží a nedovoluje koním pracovat dobře.

Takže kurzy jsou o uvolnění a uvědomění si sebe sama?

Ano, hlavní náplní je, aby si jezdci uvědomili vlastní tělo, zjistili, kde mají svoje slabá a silná místa. Díky tomu dokázali pro koně být menším břemenem a třeba mu i sami pomáhat. A není to jenom o tom, že chceme udělat nějaký cvik, je to i o tom, umožnit koni udělat cvik dobře.

Jak motivujete jezdce k tomu, aby si tady a teď uvědomovali svoje tělo?

Mě na kurzy chodí hodně jezdci, kteří vědí, že mají problém a chtějí s ním pomoct. Většinou mám na kurzech rekreační jezdce. Když se jich zeptám, proč jsou tam, tak mi řeknou, že chtějí nepřekážet svému koni a být pro koně lepším a srozumitelnějším parťákem a budovat vztah. A už tohle je vlastně taková motivace, že ti lidé sami hledají, jak pomoct.

Kde je tedy to kouzlo, jak lépe sedět?

Pro mě je alfou a omegou pohyb koně a to, aby se mu jezdec vlastně dokázal přizpůsobit. Hned na začátku hodně řešíme, jak se kůň hýbe a jak by mělo vypadat to, že my se hýbeme s ním. Pak v sedle, když je jezdec třeba ztuhlý, říkám: „Cítíš teď koně, cítíš, jak nejdeš s pohybem?“. Skrz to se jezdci učí, jak pohyb vypadá a jak ho následovat. Díky tomu se přestávají bát, což je často příčina ztuhlosti. Přestávají koni překážet už jenom v základních chodech.

Co ještě se na kurzech jezdci naučí?

Vysvětlím biomechaniku pohybu i třeba mechaniku vysedávání, cválání, techniku stranové práce… Zkrátka se ponoříme do všeho, v čem jezdec tápe, nebo co ho zajímá. Lekce mohou být velmi individuální a žádné řešení jednoho problému nemusí být u všech stejné. Pro mnoho jezdců je nakonec ježdění jednodušší, zjistí, že to není dřina nebo posilovna. Když zmizí urputnost, zjistí, že koně jsou spokojenější a třeba ochotněji se hýbou.

Zajímalo by mě již dříve zmíněné dýchání. Jakou hraje roli? Jak má jezdec dýchat na koni?

Jde o to, že většina jezdců na koni dýchá hodně povrchově, případně zadržuje dech. I na koni je potřeba dýchat uvolněně a dech musí procházet až dolu.

Měli bychom se už mimo koně naučit bráničnímu dýchání. To znamená, že se při nádechu nadechneme nejenom do hrudníku, ale i níž do břicha až k pánvi. Tělo by mělo být takový prodechnutý válec.

Naprostá většina lidí dýchá špatně i mimo koně, souvisí to s touhou vypadat pěkně na fotkách, společenským tlakem, touze po plochém bříšku, ale i s křivostí, zraněními, špatným držením těla. Správné dýchání se nikde neučí a téměř nikdo to neřeší.

Na co ještě v sedle zapomínáme, kromě dýchání?

Většina jezdců zapomíná na to, že bychom se neměli extrémně soustředit jenom na myšlenku zaměřenou do sebe. Jsou to ti jezdci, co hodně koukají na zem, na svoje ruce, koni na uši nebo do hřívy a přestávají úplně vnímat svoje okolí. Takový typický příklad je vždycky oprácko na závodech. Každý se maximálně soustředí na sebe, a nakonec se všichni srazí v jednom rohu. Jezdec se musí naučit sladit s pohybem, všímat si, jestli kůň reaguje na pomůcky a zároveň vnímat svoje okolí.

Je něco, co ještě může pomoci?

Je jedna velmi důležitá věc, na kterou se často zapomíná a mnohdy není jednoduché ji naplnit. Ke koním se má chodit s čistou hlavou.

FOTOGALERIE:

Foto: archiv společnosti Equiservis s. r. o.